7.6 Identifikační tabulky

Co je identifikační tabulka

Identifikační tabulky se používají ke změně identifikace volajících stanic při odchozím hovoru. Identifikační tabulky se přiřazují ke konkrétním přenašečům nebo typům přenašečů. Vytvářet a modifikovat je lze v menu Routování – Identifikační tabulky. Samotné menu identifikačních tabulek je rozděleno na dvě okna. V levé části je přehled vytvořených identifikačních tabulek. V pravé části lze zvolenou identifikační tabulku modifikovat. Kontextové menu levé části nabízí následující možnosti:

• Přidat – Volbou lze přidat identifikační tabulku se zvoleným jménem.
• Odebrat – Volbou lze odebrat vybranou identifikační tabulku. Spolu s tabulkou se odeberou také její vazby v rámci databáze (např. přiřazení této identifikační tabulky na přenašeči).
• Přejmenovat – Volba umožňuje přejmenovat již existující identifikační tabulku.
• Default – Volbou se smažou aktuální identifikační tabulky a jsou nahrazeny předvyplněnými identifikačními tabulkami ústředny.
• Aktualizovat – Volba slouží k aktualizaci zvolené identifikační tabulky dle zvoleného kritéria. Stávající záznamy nejsou měněny, jen jsou doplněny o řádky, které v identifikační tabulce dosud nebyly.
• Aktualizovat vše – Volba slouží k přidání výchozích předdefinovaných identifikačních tabulek při zachování stávajících záznamů.

Příklad možné konfigurace identifikační tabulky přináší následující obrázek.

Obrázek: Jedna z možných konfigurací identifikační tabulky, s jejíž pomocí lze měnit odchozí identifikaci volajícího

Příklad

Například pokud bude volat některá ze stanic uživatele Rubas Marek, dejme tomu s číslem 1234, přes přenašeč s přiřazenou identifikační tabulkou z výše uvedeného obrázku, bude se identifikovat číslem, které získáme následovně: 

1. Nejprve se vytvoří číslo 261 301 000 se subtypem Národní.
2. Následně se dle řádku jedna nahradí tři poslední číslice nové identifikace třemi číslicemi původní identifikace, tedy 234. Výsledkem je číslo 261 301 234.
3. Posledním krokem v daném případě je nastavení ISDN číslovacího plánu a dalších parametrů volaného čísla, které se mohou přenášet v rámci signalizace DSS1. Touto sekcí se také nezávisle na předchozím směrování hovoru zakazují elementy Facility a Redirecting.

Nastavení identifikační tabulky

Po označení identifikační tabulky lze v pravém okně tabulku nastavit. Pořadí řádků v tabulce odpovídá jejich prioritě. Pro změnu priority řádků slouží šipky na pravé straně obrazovky. Pro snadné přidání řádků s určitou prioritou slouží volby Vložit před vybraný a Vložit za vybraný. Volba Přidat slouží pro přidání záznamu za aktuálně poslední (záznam s nejnižší prioritou). Okno pro konfiguraci lze dále logicky dělit na část pro určení volajícího, na část stanovení nové identifikace a na část sloužící pro nastavení odchozí identifikace pro všechny volající, kteří nejsou specifikováni v řádcích identifikační tabulky.

Určení volajícího

Určení volajícího probíhá na začátku každého řádku identifikační tabulky. Lze zde definovat konkrétní objekt, kterého se dále nastavené identifikační pravidlo bude týkat. Pokud volajícímu odpovídá více řádků identifikační tabulky, je použit řádek s vyšší prioritou (výše v tabulce). Pro tento účel slouží následující parametry:

• Typ destinace – V parametru se uvádí typ volajícího, pro kterého se má pravidlo řádku uplatnit. Na výběr je vše, stanice, typ stanice, uživatel, skupina, přenašeč a typ přenašeče.
• Destinace – Parametrem se konkretizuje volající v rámci zvoleného typu (např. konkrétní stanice).
• Schéma – Parametr udává, zda je uváděná identifikace volajícího číslem, URI adresou, nebo zda není blíže specifikována (volba Všechny).
• Typ – Parametr uvádí subtyp čísla volajícího před změnou identifikační tabulkou. Na výběr jsou Neznámé, Interní, Lokální, Národní, Mezinárodní a Všechny. Volbu Všechny lze použít, pokud si uživatel není jist příchozím subtypem identifikace volajícího. Parametr Subtyp je použitelný pouze v případě, že je parametr Schéma nastaven na Číslo.
• CPN prefix – Díky tomuto parametru lze zajistit, aby se stejná stanice na stejném portu identifikovala různým způsobem v závislosti na volaném čísle.
  
  

Stanovení nové identifikace

Stanovení nové identifikace se provádí v druhé části každého řádku identifikační tabulky. Tato část je pro snadnější orientaci žlutě podbarvena. Identifikační pravidlo nastavuje pomocí pěti parametrů kompletní novou identifikaci volajícího (CPN). Nastavují se následující parametry čísla:

• Schéma – Parametrem se nastavuje, zda je po průchodu identifikační tabulkou volající identifikován číslem, pomocí URI, nebo zda se má zachovat identifikace původní.
• Typ – V případě, že je v předchozím parametru zvoleno schéma Číslo, lze zde vybrat nový subtyp. Na výběr jsou opět možnosti Neznámé, Interní, Lokální, Národní a Mezinárodní.

• Číslo – Vyplněné číslo se použije pro vytvoření čísla odchozí identifikace volajícího, který odpovídá řádku identifikační tabulky.
• Nahradit od konce – Tento parametr uvádí počet číslic nového CLIPu, které budou nahrazeny číslicemi původního CLIPu. Pokud se původní identifikace volajícího nepřenáší, odpovídá výsledný CLIP číslu nastavenému ve sloupci Číslo.
• Přidat na začátek – Tento parametr umožňuje před výslednou identifikaci volajícího předřadit další číslice.
  
  

Časová podmínka

V posledním sloupci identifikační tabulky lze nastavit časovou podmínku, která určuje dobu, kdy jednotlivé řádky platí. Pokud je časová podmínka platná, může být daný řádek identifikační tabulky použit. V opačném případě je při výběru vhodných řádků ignorován. Tímto způsobem lze zajistit rozdílnou identifikaci stejných uživatelů či přenašečů během dne či v jiných časových intervalech (týdny, měsíce). Přiřazovat zde můžete časové podmínky vytvořené v menu Časové podmínky.

Rozšířené nastavení

Pro každý řádek identifikační tabulky lze konfigurovat také rozšířené parametry identifikace – číslovací plán, ověření uživatele a zobrazení čísla. Dále pak lze zakázat rozšířené funkce, využívané v rámci některých sítí – Facility a Redirecting. Význam parametrů je následující:

• Numbering Plan – Tento sloupec umožňuje nastavit použitý číslovací plán pro jednotlivé řádky identifikační tabulky.
• Screening – Tento sloupec umožňuje nastavit informaci o prověření uživatele pro jednotlivé řádky identifikační tabulky.
• Presentation – Tento sloupec umožňuje nastavit informaci o způsobu zobrazení čísla volajícího pro jednotlivé řádky identifikační tabulky.
• Zakázat Facility – Parametrem lze zakázat Facility pro konkrétní řádek identifikační tabulky.
• Zakázat Redirecting – Parametrem lze zakázat Redirecting pro konkrétní řádek identifikační tabulky.
  
  

Defaultní identifikace

Poslední pole uvedené dole a označené Default slouží k nastavení identifikace všech volajících, kteří nejsou specifikováni v řádcích identifikační tabulky. Funkce parametrů této části je shodná s parametry žlutě zvýrazněné části pro stanovení nové identifikace.

• Brát v úvahu přesměrovaného uživatele – Volbou lze povolit využití identifikační tabulky na změněnou identifikaci volajícího při přesměrování hovoru. Více napoví následující příklad.
  
  

Příklad

Na uživatele B přichází hovor z uživatele A. Uživatel B má hovory přesměrovány mimo ústřednu přes přenašeč, který má přiřazenu identifikační tabulku s povoleným parametrem Brát v úvahu přesměrovaného uživatele. Identifikační tabulka má záznam pro uživatele A i B. Pro identifikaci přesměrovaného hovoru se použije záznam odpovídající identifikaci uživatele B. Pokud by nebyl zmiňovaný parametr povolen, využila by se identifikace odpovídající uživateli A.